Z historie kraslic

Od pomezního hvozdu
ke královskému městu

Dnešní Kraslice vznikly na území, které český král Vladislav II. daroval klášteru ve Waldsassenu. První zmínka o osídlení pochází z listiny papeže Lucia III. z roku 1184, kde se uvádí osada Bernhusin. Ve 13. století oblast získala strategický význam díky obchodní stezce a strážnímu hradu na Hausbergu, pravděpodobně vystavěnému pány z Plavna. Ti drželi území jako české léno od roku 1327. Po Rüdigeru ze Sparnecka odkoupil kraj císař Karel IV., který 15. srpna 1370 povýšil osadu Gräslas na královské město s právy Lokte – čímž položil základ dnešních Kraslic jako centra řemesel, hornictví a obchodu.

1412 – dobytí kraslického hradu

1370 – povýšení na královské město

Od lenního panství k horní slávě

V roce 1401 dal král Václav IV. Kraslice do zástavy bratřím Jindřichu a Konrádovi z Raitenbachu. Z této doby pochází i nejstarší listina z 22. září 1404. Loupeživé výpady Raitenbachů však roku 1412 ukončil zásah královského vojska, při němž byl hrad dobyt a městečko poničeno. V následujících desetiletích se majitelé často střídali. Roku 1520 získal Kraslice Jeroným Šlik a pod jeho rodem město rychle rostlo díky těžbě drahých kovů.

V roce 1541 obdrželo nový znak a titul svobodného horního města, tehdy s asi 6 000 obyvateli. V roce 1575 převzal panství Jiří Glouchovský ze Šumburka. Vznikla radnice, škola, mlýn, pivovar i nový hornický kostel. Rozvoj však zastavily náboženské nepokoje, odchody obyvatel během protireformace, švédské vpády v letech 1632 a 1639 a mor roku 1633. Díky prosebným listům nebylo město zcela zničeno, ale roku 1655 zde žilo už jen 1 185 lidí v 237 domech.

1541 – nový městský znak

Kraslice kolem poloviny 19. století

Bouřlivá období

V roce 1666 převzal kraslické panství Jan Hartvík Nostic. O tři roky později zničil požár panský úřední dům a pravděpodobně i část městských listin. Přísná protireformace vyvolala v 70. letech 17. století další velký odchod obyvatel – město přišlo až o dvě třetiny populace.

Začátek 18. století přinesl sérii pohrom: mor v roce 1714, následné sucho, neúrodu a drahotu, poté povodeň. V letech 1723–1730 panství držel Karel Richard ze Schmidlinu, za něhož byla protireformace dokončena. Po něm Kraslice koupil Antonín Nostic. Další desetiletí poznamenaly mimořádně kruté zimy (1740, 1757, 1766) a neúroda roku 1771, která způsobila až pětinásobný růst cen potravin. První zmínky o zemětřesení pocházejí z roku 1824.

Na počátku 20. let 19. století zde žilo 4 090 obyvatel v 606 domech. Průmyslový rozvoj začal roku 1830 uvedením prvního parního stroje ve firmě Josefa Starcka. Zakládání nových podniků přineslo růst města (5 090 obyvatel / 638 domů). Roku 1848 se Kraslice staly významným správním centrem díky zřízení hejtmanství a soudu.

1876 – příjezd prvního vlaku na Horní nádraží v Kraslicích

Zlatá éra

Druhá polovina 19. století a začátek 20. století znamenaly pro Kraslice období mimořádného rozmachu. Město se rychle modernizovalo – vznikaly nové instituce, školy, úřady, noviny, nemocnice, elektrárna, plynárna i bankovní pobočky. Přesto se život nevyhnul těžkým zkouškám, jako byly neúrody, mrazy či zemětřesení. Rozvoj však pokračoval a Kraslice se staly jedním z nejvýznamnějších evropských center výroby hudebních nástrojů. Od 20. let 19. století zde vznikaly slavné firmy Stowasser, Modl, Kohlert, Bohland, Heinzmann, Hüller a další. Dařilo se i výrobě hudebních hraček a textilnímu průmyslu.


Zásadním impulzem bylo zprovoznění železnice v roce 1876, později prodloužené do Klingenthalu. Od 60. let 19. století vzkvétal také kulturní a spolkový život. Roku 1870 město slavilo 500 let od založení, v letech 1896 a 1912 byly vysvěceny nové kostely.


V roce 1910 měly Kraslice 13 825 obyvatel a patřily k moderním, sebevědomým průmyslovým a kulturním centrům regionu. Tuto éru ukončilo vypuknutí první světové války v roce 1914.

Dobová pohlednice z konce 19. století

Návštěva císaře Karla I. (u vlakového nádraží)

Války a proměny první poloviny 20. století

První světová válka přinesla do Kraslic nedostatek potravin, sociální nepokoje a hladové demonstrace. Od roku 1915 platily chlebové lístky, průmysl se přeorientoval na válečnou výrobu a v roce 1917 byly kvůli nedostatku uhlí uzavřeny školy i sejmuty kostelní zvony. Město navštívil císař Karel I., aby poznal místní situaci. Válka si vyžádala 554 životů místních obyvatel.

Po vzniku Československa byly Kraslice v lednu 1919 obsazeny čs. vojskem a napětí mezi německým obyvatelstvem a státem vyústilo v masové demonstrace.

Meziválečné období přineslo sice určitou stabilizaci, ale také nové konflikty. Roku 1921 došlo k násilným střetům s 14 oběťmi. Hospodářská krize 30. let přinesla vysokou nezaměstnanost a radikalizaci politické scény. V roce 1938 město navštívil Konrad Henlein, následovaly útoky sudetoněmeckých legií a po Mnichovu přijel do Kraslic Adolf Hitler.

Za druhé světové války byly Kraslice součástí Třetí říše a místní výroba byla převedena na válečné účely – od moskytiér pro Afrikakorps po součástky leteckých přístrojů. Roku 1941 zde vznikla pobočka ženského koncentračního tábora Flossenbürg, kterou prošlo téměř 900 žen. Ve městě pracovali i sovětští zajatci a totálně nasazení Češi. V dubnu 1945 proběhla evakuace vězeňkyň a útok na železniční transport, při němž uprchl i Arnošt Lustig. Dne 7. května 1945 dorazili do Kraslic američtí vojáci 1. pěší divize. Po válce následoval odsun velké části původního obyvatelstva a příchod nových českých osídlenců.

Američané v květnu 1945

21. srpen 1968

Poválečná desetiletí

Po roce 1948 došlo v Kraslicích k zásadním politickým a hospodářským změnám. Místní podniky byly znárodněny a vznikly závody AMATI, Krajka či Triola. Uzavření hranic a vznik pohraničního pásma výrazně ovlivnily každodenní život, přesto se průmyslu i kultuře dařilo.

Šedesátá léta přinesla rozsáhlou výstavbu, územní rozšíření města a mezinárodní úspěchy místních podniků. Krátké období uvolnění ukončila okupace 21. srpna 1968, kdy sovětská vojska obsadila město.

V sedmdesátých letech pokračovala modernizace – vznikla nová škola, služby i panelová sídliště Sever a později Střed. Město čelilo i přírodním pohromám, zejména zemětřesením a povodním. Roku 1983 získaly Kraslice titul „Vzorné hraničářské město“.

Druhá polovina 80. let byla ve znamení technologického rozvoje, ale i rostoucí společenské nespokojenosti. V listopadu 1989 vzniklo v Kraslicích Občanské fórum, proběhla generální stávka a demonstrace. Pád režimu otevřel městu novou etapu.

Příchod velkých změn

Po sametové revoluci čekaly Kraslice zásadní změny. Město se muselo vyrovnat s dědictvím minulého režimu i specifickými problémy pohraničí. Správa se vrátila do rukou demokraticky zvoleného zastupitelstva, které začalo samostatně rozhodovat o městském majetku, rozpočtu i dalším rozvoji. Otevření hraničního přechodu do Klingenthalu se stalo klíčovým impulzem pro budoucnost regionu.
Místní průmysl prošel složitou privatizací a město se aktivně zapojilo do přeshraniční spolupráce v rámci Euroregionu Egrensis. Bylo nutné rozhodnout o využití městských budov, řešit nezaměstnanost i sociální situaci po útlumu velkých podniků. Následovaly rozsáhlé rekonstrukce škol, kulturního domu, náměstí i dalších veřejných prostranství.

Spolupráce se Saskem přinesla společné projekty v dopravě, odpadovém hospodářství, sportu i kultuře. Vstup ČR do EU a později do Schengenu otevřel nové možnosti financování, díky nimž město realizovalo řadu ekologických a turistických projektů.

Dnešní Kraslice jsou městem, které dokázalo proměnit svou polohu na hranici v přednost a stát se součástí živého přeshraničního regionu.